Speleologie na Holštejnsku,

výzkumy v letech 1966-1996

(Výtah z publikace vydané k 30ti letům založení organizace)

Speleologický výzkum


Nova Rasovna (c. 551)

Nova Rasovna je ponorova jeskyne se vstupni propastovitou casti, ktera spojuje horni patra s bohatou sintrovou vyzdobou a zajimave modelovana stredni patra. Spodni uroven tvori dlouhe chodby povodnoveho charakteru.
Misto ma prihodny nazev : "Rasovna", nebot uz v minulosti slouzilo mistnim obyvatelum k likvidaci uhynulych a nemocnych zvirat. Ve vstupni casti je mozno nalezt i mnoho zbytku lastur s perleti jako odpad vyroby nedalekych knoflikarskych dilen.
Prvni zminky o podzemi Nove Rasovny se datuji do roku 1833, kdy se dva hornici vypravili na rozkaz knizete Salma do propasti a pronikli 56 m daleko, az k "hluboke vode" (ABSOLON 1970). Zminenou vodni prekazku prekonal v letech 1852 1858 dr. Jindrich Wankel se svymi druhy. Pri nekolika expedicich se dostali do chodeb v delce asi 330 m. Jiz tehdy vyhotovil Ing. Mladek prekrasnou mapu. V letech 1864, 1882 a 1884 znamenite rozsirili vedomosti o topografii Rasovny vyzkumnici dr. Martin Kriz a Florian Koudelka. Ke konci stoleti podnikl do hlubin Rasovny i tri vypravy R. Trampler.
Velky zajem vsech slovutnych badatelu Moravskeho krasu jen podtrhuji vyznam Nove Rasovny. Toto je znamo i nejproslulejsi postave v historii badani v Moravskem krasu - prof. Karlu Absolonovi. Zacina zde pracovat v roce 1899. V te dobe je jiz znama chodba Hlavni, Lipovecka, Spojovaci a Macosska. Dukladna a podrobna mapa dovoluje K. Absolonovi pochopit zavislosti vzniku jeskynnich chodeb na stavbe tektoniky puklin. Prolonguje nove casti v chodbe Spojovaci, Lipovecke, Kominove a Marianovske (1902). Nasleduje dalsich 170 m hornich a 195 m strednich pater a postup v Marianovske chodbe. V roce 1906 dosahuje celkova delka chodeb 1060 m.
Doslovnou citaci K. Absolona (1970) se jen kratce vratime k unikatni geologicke zvlastnosti, jez nema v Moravskem krasu obdoby : "Prostupujeme chodbou Marianovskou. V monotonnim sledu jeskyne najednou zde ustoupily sedobile, mramorovane, celistve, omlete vapencove steny zcela odlisnym horninam, hlinitym, dokonale v tenkych vrstvach se loupajicim bridlicim spodniho karbonu, neboli kulmu. Proplazil jsem se jako destovka sifonem, po zadech s nohama dopredu a prodral se do vyssi chodby, ktera k memu uzasu opousti tu zase kulm a pokracuje v cistem celistvem vapenci. Bylo zrejme, ze tu neni hranice utvaru, ze chodba prostupuje jen v delce 8 m komplexem nerozpustnych kulmskych bridlic : fakt ovsem dosud neslychany".
Dalsi zajimavosti je technicky experiment s cerpanim Macosskeho sifonu v letech 1935 36. Avsak dlouhotrvajici vydatne deste spolu s uplynutim vypujcni lhuty stroju zhatily tento smely plan. Roku 1935 Rudolf Vanous, mlynar z Holstejna, prodlouzil chodbu Lipoveckou, kde narazil na velke, dosud netusene prostory. Ty zustaly dlouho utajeny a teprve roku 1943 skupinou K. Absolona a Ing. Otty Ondrouska znovu prostoupeny a nasledne v roce 1947 zmapovany. V hledani taju Nove Rasovny nastala dlouha sestadvacetileta prestavka, behem ktere se menila podoba jeskyne nejen pohyby sedimentu uvnitr, ale doslo i 11.8. 1965 ke zriceni casti udolni stane nad propadanim.
Ocitame se v roce 1973, sedmy rok pusobeni Holstejnske skupiny. Vyzkum zacal instalaci lanovych zebru ve vstupni propastovite casti. Provadime sledovani vodnich stavu a overeni dostupnych casti jeskyne. V Marianovske chodbe se podarilo objevit po prekonani uziny 70 m novych chodeb. Poprve v novodobe historii je provedeno ohledani dna Macosskeho sifonu potapeci Delfin klubu Brno. V roce 1976 byly zbudovany ochrane bariery na vstupni propasti a sestupna cast je vystrojena pevne ukotvenymi kovovymi zebriky. Vchod u silnice je uzavren mrizi ( MOUCKA 1977). V roce 1977 diky dokonceni instalace pevnych zebru (GLOZAR 1979) se usnadnil a hlavne urychlil prustup jeskyni. Zvysena cetnost exkurzi vedla k objevu ve strednich a hornich patrech na vice mistech o celkove delce 150 m. V ponoru Nove Rasovny se podarilo objevit odtokovy system Bile vody mimo Novou Rasovnu v delce asi 40 m. Skupina se pousti do mapovani. Sestupna cast a horni patra byly cele zamereny a body polygonu fixovany pevnymi nyty. V ramci letniho soustredeni clenu skupiny byla vytazena cast cerpadla Nautila z dob K. Absolona. Tuto technickou pamatku jsme predali do Muzea Blansko.
Behem let 1978 82 vzhledem k pracem na jinych lokalitach jsou vysledky skromne : 20 m novych prostor v hornich patrech a 35 m v Marianovske chodbe. V Macosskem sifonu ZO CSS 6 09 Labyrint - prustup o 65 m v roce 1980. Vysledek tohoto potapeni se zcela odlisuje od vysledku v nasledujicich letech.
V roce 1983 diky priznivemu snizeni hladiny vodniho polosifonu, byl umoznen prustup do zadni casti jeskyne. Mapovani spodniho patra pokrocilo pres cely hlavni tah az k Macosskemu sifonu. Zde potapeci ZO CSS 1 05 Geospeleos uvolnili temer ucpany sifon a pronikli 75 m daleko.
I nasledujiciho roku 1984 se potapeci snazi na temze miste. Avsak diky nekolika povodnim, kdy je jiz delsi dobu sledovan zvyseny odnos sedimentu smerem do jeskyne, se jim podarilo zanorit jen do vzdalenosti deseti metru. Dalsi mohutne zaplavy prisly roku 1985, kdy ponor Nove Rasovny nestacil pohltit tok Bile vody a povodnova vlna pokracovala do arealu Stare Rasovny. Vody bylo dost i v nasledujicich letech. Az roku 1988 se kamaradi ze ZO CSS 1 05 Geospeleos opet nori do Macosskeho polosifonu. Podarilo se jim dosahnout nejhlubsiho mista v sifonu, za nim pak i jeho vzestupne vetve. Narocny a nebezpecny vystup k hladine je ztizen jak celkove uzkou prostorou, tak i labilnim sutovitym kuzelem. Dalsi den, tj. 21.5.1985, potapec Martin Hota proplaval Macossky sifon (ZAPLETAL 1990), vystoupil v prostorach jiz znamych z opacne strany, proplaval Belgicky sifon a vynoril se v jeskyni Spiralove. Timto vymazal posledni otaznik celeho, jinak jiz znameho, toku Bile vody od ponoru az po Macochu.
“Podvodnici“ se snazili i v nasledujicim roce 1989. Provadi vyzkum za “oknem“ ve druhe komore Macosskeho sifonu. Postup 18 m s hloubkou 10 m, zde je bohuzel maly neprulezny profil.
Slibne se rozvijejici pruzkum teto jeskyne vsak byl zahy prerusen. Tentokrat nas neodradila ani velka voda, ci prace v jinych lokalitach. Prekazkou se stala politika. Moravsky kras byl znam svou revnivosti a intrikami nekterych svych akteru jiz od pradavna. A nyni, primo v nasi oblasti se vyskytla jakasi skupina lidi vyuzivajici noveho demokratickeho chaosu zakonu, ktera si narokuje provadeni vyzkumu v jeskynich mimo organizovanou speleologii. I pres dosazene vysledky a garantovani ochrany jeskyni, jejich odbornemu vyzkumu a bezpecnosti v nich, byl nasi ZO CSS ze strany Spravy CHKO MK dne 11.4.1991 znemoznen vyzkum ve “spornych“ lokalitach, tedy i v Nove Rasovne. Tato situace trva az do srpna tehoz roku, ale bohuzel ne naposled (viz dale). Tyto obstrukce nas vyprovokovaly k jeste vetsi aktivite.
Rok 1992 je zcela ve znameni zpristupneni a vytvoreni pohodlneho prustupu Lipovecke chodby. Kolegove z Prahy nataci dokumentarni film pro CT. Zacina uvolnovani sedimenty zanesene chodby v hornich patrech.
V roce 1993 pokracuje prace v chodbe Kominove nad Domem II, kde se podarilo prostoupit zavalem do vyssich casti. Podrobnym zkoumanim chodby Marianovske objevujeme odbocku vedouci k jeskyni cislo 550 Pricna, a tyto navzajem propojit v jeden celek.
Jarni mesice r. 1994 jsou ve znameni Ponoru. Vznikla fama, ze se bude opakovat rok 1965, kdy spadly mohutne skalni bloky do propadani. Dnes je situace slozitejsi, ze pripadne zhrouceni celni steny ohrozi prijezdovou silnici k Holstejnu a k Lipovci. Odbornici zacinaji posuzovat geologickou stavbu a celkovy stav podlozi vozovky. Sprave CHKO MK jsme nuceni prenechat klice od jeskyne, bez jejich pisemneho vyjadreni, a tak se po jeskyni potuluje kde kdo. My vsak nelenime. Po dlouhe dobe jsme uvolnili a prostoupili starou Absolonovu cestu k druhemu vychodu. Na letnim soustredeni nasich clenu opet pokracuje zpristupnovani Lipovecke chodby, kde se potapeci zanorili do Bezedne tune. Na naklady nasi organizace byla provedena opetna celkova rekonstrukce sestupu. Byly vymeneny veskere zkorodovane zebriky za nove, opet kovove. V prostoru samotneho ponoru se diky samozvanym slidilum podarilo zpruchodnit stare pristupove cesty z dob K. Absolona. Prostory jsme zmapovali a ze strany jeskyne znemoznili prustup z duvodu ochrany tohoto krasoveho fenomenu. V hornich patrech pokracuje kopani zasedimentovane chodby, po prekonani sifonu je objeven vysoky domek s krapnikovou vyzdobou.
V cervnu 1995 se Bila voda opet prelila do Stare Rasovny. I presto se podarilo jiz v srpnu , po maximalni snizeni hladiny, proniknout do II. komory Macosskeho sifonu a provest revizi koncovych kominu. V Macosske chodbe byl vylezen pomoci “perske tyce“ dalsi neznamy komin, ale nejvetsi prekvapeni nas cekalo v Domu II. V chodbe Kominove jsme po prekonani extremni plazivky objevili 15 m krapnikoveho vodopadu. Primo ve stropu Domu II. se podarilo vylezt horolezeckym zpusobem komin dosahujici urovne hornich pater. Jak napovida nazev - Sintrovy komin a Netopyri kostnice - krapnikova vyzdoba s netopyrimi skelety nemaji v celem systemu Nove Rasovny obdoby.
Rok 1995, i pres nesporne uspechy v poli objevitelskem, je poznamenan opetnym znemoznenim cinnosti na teto vyznamne lokalite. Posledni ctvrtleti roku nam opakovane Sprava CHKO MK narizuje zdrzet se jakychkoliv aktivit v Nove Rasovne. My do jeskyne nesmime ani na exkurzi. Nyni je pulka roku 1996 a stav je bohuzel trvaly. Doufame jen, ze ne na dlouho.

Stara Rasovna (c. 539)

Stara Rasovna je zaverovou stenou poloslepeho "Holstejnskeho udoli" tvoreneho Bilou vodou. Zaver tohoto udoli tvori dve terasy vysoke 3 m a 18 m. Prvni trimetrova terasa je u hlavniho ponoru Bile vody Nova Rasovna. Tento ponor nestaci za zvysenych vodnich stavu pojmout veskerou vodu. Nad zahlcenym ponorem se pak vytvari jezero jehoz hladina se po zvednuti do vyse asi sesti metru preleva do povodnoveho dilu udoli a vteka do ponoru Stare Rasovny pod druhou osmnacti metrovou terasou , ktera navazuje na horni hranu zaverove steny a prechazi do Hradskeho zlebu. Stara Rasovna (j.c. 539) je system chodeb: Trativodna (j.c. 540), Ledova (j.c. 541), Diaklasova (j.c. 539), Ostrovska a Keprtova chodba (j.c. 539/I)

Keprtova chodba

Objevena v r.1960 po odstraneni sedimentu pod zaverovou stenou nekolika cleny Speleologickeho krouzku ZK ROH ADAST a mistnimi jeskynari (MOUCKA 1962).
Roku 1966 po vyklizeni znovu naplavenych sterku zcela ucpaneho vchodu Keprtovy chodby byly postupne zpevnovany labilni svahy. Po uvolneni dosud znamych prostor bylo provedeno nove zamereni cele jeskyne behem nehoz byla objevena nova spojovaci chodba pres II. polosifon. Pozdeji vsak byla jeskyne, opet zatopena a vchod ucpan splavenym materialem. Po povodnich v letech 1970 71 byl vchod opet uvolnen.
V roce 1984, v ramci pripravy na cerpaci pokus, byl vchod uzavren mrizi stejne jako vchod do sousedni Diaklasove chodby. Behem tohoto roku byl cely znamy usek znovu vycisten a nove zameren. Polosifony byly zajisteny drevenymi barierami a rosty proti sesouvani sterkopisku. V nasledujicim roce 1985 bylo pokracovano v uvolnovani polosifonu a byla provedena rada sondazi. Podarilo se objevit novy 36 m vysoky komin s peknou vyzdobou v horni casti. V ramci letniho soustredeni se uskutecnil cerpaci pokus. Pro jeho zabezpeceni byl instalovan mobilni 50 kW dieselagregat, polozeno 200 m potrubi, kabely a telefon. Za nepretrziteho cerpani po dobu 110 hodin byla hladina I. sifonu snizena o 5,4 m a soucasne se spozdenim klesaly hladiny ostatnich sifonu v delce asi 80 m. Do II. sifonu bylo spusteno dalsi cerpadlo, ktere zrychlilo pokles sifonu na konci jeskyne. Snizenim hladin se podarilo odkryt dalsich 27 m novych chodeb a ziskat nove poznatky o vzajemne hydrograficke souvislosti sifonu. Behem nasledujiciho tydne byly 3 silne bourky, ktere zpusobyly zvyseni hladiny podzemnich i povrchovych vod a nasledne preliti vody do Stare Rasovny. Povodnova vlna zavalila veskery material sterky. Jeho vyprosteni si vyzadalo mnoho prace za velmi tezkych podminek.
V roce 1989 vznikl v Brne pod hlavickou pionyrske organizace chlapecky oddil Vrapenci orientovany na speleologii. Ten dostal jako vlastni pracoviste Keprtovu chodbu. 26. srpna 1990 zapocali Vrapenci v prukopovych pracech. Behem dvou pracovnich smen zpruchodnili 4 m dlouhou, az ke stropu bahnem a kamenim zanesenou, vstupni chodbicku za vstupni mrizi. Za timto mistem byla jeskyne prulezna az k I. polosifonu, ktery se nachazel ve spatnem stavu. Oddil pod vedenim nasich clenu predrevil sestup do polosifonu a rozsiril jeho nejuzsi misto. Dalsi a posledni prekazkou se stal II. polosifon, ktery byl opet az po strop zasypan sedimenty. Dne 25.11.1990 se podarilo polosifon prekonat a vystrojit drevenymi rosty.
V cervnu 1995 byl vchod do Keprtovy chodby pri povodni opet ucpan sterky snesenymi povodnovou vlnou. Ihned po opadnuti bylo provedeno castecne uvolneni vstupnich prostor az po I.polosifon kde byl dalsi postup pozastaven v dusledku havarijniho stavu barier a rostu a ucpani dna naplavenymi kmeny.

Trativodna

Objevena v r. 1899 F. Koudelkou (KRIZ, KOUDELKA 1900). V letech 1900-1906 uskutecnil K. Absolon objevny postup a provedl mapovani (ABSOLON 1905-1911). V poslednich letech II. svetove valky zde pracovala skupina O. Ondrouska .
V roce 1967 se provedlo rucni vycerpani I. sifonu v Trativodne chodbe zamerila se cast prostor po II. sifon. Dalsi prace byli provadeny az o 10 let pozdeji v roce 1977, kdy byla provedena uprava pristupu k I. sifonu a jeho opetovne pokusne vycerpani, ale pro presunuti cerpadel na zavrt c. 68 nebylo cerpani dokonceno.

Ledova

Objevena v lete 1947 skupinou O. Ondrouska (RYSAVY 1955-56) v balvanitem zavalu erozivniho koryta Stare Rasovny. Jedna se o povodnovy ponor Bile vody s vchodem v nadmorske vysce 446 m a celkove delce 40-50 m.

Jednicka (j.c. 510) a sonda Pod jednickou

Vchod do lokality lezi v nadmorske vysce 505 m pobliz hrany nahorni Sosuvske plosiny pri jejim vychodnim okraji na prave strane Holstejnskeho udoli asi 20 m jizne od cesty z Holstejna do Sosuvky. Za mraziveho pocasti vystupuje z jicnu mohutny sloup tepleho vzduchu, proto upoutaval pozornost jiz od pradavna. Do literatury jeskyni poprve uvadi K. Absolon (1905-11, s.137) strucnou zminkou. Dukladneji se ji zabyva P. Rysavy (1955-56, s.7-8), ovsem i on popisuje hloubku vstupni propasti pouze 8,5 m. Clenove Holstejnske vyzkumne skupiny pracovali na prohlubovani propasti v letech 1970 71 a prostoupili az do hloubky 33 m (MOUCKA, FATKA 1986). Uzka puklina se silnym pruvanem branila dalsi prolongaci a tak zde lidska cinnost na dlouha desetileti umlka.
Pozornost jeskynaru se k nadejne lokalite opet obraci az pocatkem roku 1990. Pro dalsi postup vsak neni zvolen stary vchod do Jednicky, ale je vybrana ventarola, lezici asi o 20 m nize, ve vzdalenosti jen 5 m od leve strany uvalove cesty ve smeru od Holstejna k Sosuvce. Vychazeli jsme z racionalni uvahy, ze zvolenim vstupu z nizsi urovne, si usetrime skoro 20 m kopani v balvanite suti. Pruzkumna sachtice byla zalozena na vyrazne tektonicke poruse a postup hloubeni velice rychly, takze jiz v polovine roku 1990 jsme dosahli hloubky asi 15 m. Narazili jsme i na nekolik nevyraznych horizontu, vzdy koncicich v mohutnych zavalech. Zrejme nejvyraznejsi horizont se objevil prave v patnacti metrech, kde podaril prustup asi 20 m v balvanitem zavalu mezi odkleslymi vrstevnymi plochami. Tesne pote vsak doslo k rozsahlejsimu zavalu, pricemz byl nejvice postizen zmineny horizont. Misto bylo zadreveno a pokracovalo se v hloubeni sachtice. S pribyvajicimi metry se postup po uzkych puklinach, ktere byly rucne rozsirovany, stale zpomaloval. V prosinci 1991 jsme dosahli hloubky 25,5 m a puklina se zde beznadejne zuzila. Pokusili jsme se tedy opetovne prozkoumat horizonty ve vyssich hladinach. V urovni 23 m se nam podarilo prostoupit zdanlive nepruleznou puklinou ve smeru 160 1900 a prozkoumat asi 50 m novych prostor. Nejdulezitejsim objevem je maximalne 1,5 m siroka a 17,5 m vysoka (35 m celkem i se sondou do pocvy) prostora “Komin u uskripnuteho“. Balvanitou zatkou v jeho vrcholku prorustaji korinky povrchove vegetace. Sonda Pod jednickou byly zacatkem roku 1996 zmapovana a vrchol komina vynesen na povrch. Zbyva jen pozadat Spravu CHKO MK o povoleni otvirky noveho vchodu, nebot dalsi postup objevnou sachtici je prakticky nemozny a vzhledem i k objevum zbytecny.
Pro hloubeni sondy Pod jednickou jsme si vybrali nevhodou dobu, nebot zrovna vrcholil spor s nasim byvalym clenem. Lokalita se tak stala trnem v oku neznamemu odpurci speleologickeho vyzkumu. Po kazde vikendove akci byla do vstupni sachty nahazena skrze vchodovou mriz pripravena vydreva nebo vytezene kameny z haldy. Zaroven bylo niceno i tezici zarizeni, coz vyvrcholilo pokacenim stromu, na kterych bylo upevneno rahno pro kladku. I zabezpecovaci zamky na vchodu byly systematicky niceny ucpavanim. Kdyz se zanlive zanedbatelna polozka za nove zamky prislusne vynasobi, napr. 50 krat, nebot tento jev postihoval i jine jeskyne v nasi zajmove oblasti, vysledkem je zajimava nekolikaticicova polozka. Lidska malost je neskutecne velka.
V roce 1996 pripadla lokalita Jednicka rozhodnutim Spravy CHKO MK jeskynarska skupine, pracujici mimo ramec Ceske speleologicke skupine. Proti rozhodnuti jsme se odvolali.


Sosuvska propast

Propast byla objevena v roce 1960 po odstrelu v lomu na Bradinach v severni casti Moravskeho krasu (VYBOR SK 1962). Jeji vchod lezi v nadmorske vysce 530 m, asi 370 m SV od Brouskova hotelu na dne lomu, 10 m od severniho upati lomove steny. Po predbeznem pruzkumu, ze ktereho zustal zachovan pametovy nacrt, byla se souhlasem reditele Moravskeho krasu, p.Dokoupila, zasypana.
Clenove Holstejnske vyzkumne skupiny v roce 1968 vchod znovu otevreli a pri mapovani propasti objevili novou chodbu 25 m dlouhou (MOUCKA 1978). Propast byla poznamenana tezbou vapence a neuvazenym zasypanim, takze se jeskynarum nepodarilo proniknou na dno, zjistene v roce 1960. Nasledovalo opetovne zavaleni vchodu z provoznich duvodu lomu.
V roce 1986 skoncila v lomu na Bradinach tezba vapence, nicmene na spelelogicky vyzkum nasich predchudcu navazala ZO CSS 6 15 az v lete 1992 vyzmahanim zavalu nad zavalenym vchodem (ZATLOUKAL 1993). Prostor vchodu byl zadreven a zabezpecen uzamykatelnou mrizi.
Uzkou plazivkou jsme pronikli do Vstupniho meandru, ze ktereho se nam snadno podarilo najit Vasickovu chodbu, objevenou v roce 1968. V tuni, Doprove studni, na jejim konci jsme kopali sondu, ale pro nedostatek mista pro ukladani materialu byla prace pomerne zahy ukoncena. Podstatne vice problemu jsme meli s nalezenim ustredni, Oranzove propasti. Teprve kdyz se podaril vyzmahat balvanity zaval pod Vstupnim meandrem, podarilo se obnazit usti 20 m hluboke Oranzove propasti, ktera je vytvorena na styku dvou dominantnich zlomu. Jeji steny jsou pokryty oranzovymi sintovymi nateky a pisolity, svedcicimi o vysokem stari, vodou davno opusteneho systemu.
Opakovanym zasypavanim vstupni sachty, se kamenna lavina provalila az na dno Oranzove propasti. Po slaneni nas zde ocekaval pouze mohutny sbor bloku. S notnou davkou stesti, nebo chcete-li s intuitivni erudici, jsme dno propasti rozdelili na poloviny. V jedne jsme hledali dalsi pokracovani, druha byla pouzita na skladku vytezeneho materialu. Po vyhloubeni asi 1 m hluboke sondy jsme narazili na zrezively lankovy zebrik, ktery zde zanechal dr. Karasek v roce 1960 pro dalsi generace. Ziskali jsme tak jistotu, ze jsme nalezli zavalene pokracovani jeskyne. Prekonanim uziny na dne propasti se nam podarilo prostoupit do soustavy mensich propastek a domku, nazvanych dle sten zcela pokrytych kalcitovou vyzdobou, Krystalove sinky. Prakticky s jistotou muzeme konstatovat, ze v roce 1960 zde bez velkych problemu stanuli objevitele.
Dno, zcela zavalene kamennymi bloky stmelenych jilem, poskytovalo dostatek moznosti pro dalsi prolongaci. 1,5 m hlubokou sondou se nam podarilo objevit usti Krystalove chodby a dosahnout tak nejnizsiho mista propasti. Protoze prace v techto extremne uzkych prostorach byla prakticky technicky neresitelna, zamerili jsme se na prohlubovani mirne svaziteho trativodu u bodu 30. Bohuzel se zda byt objem sedimentu v trativodu vetsi, nez omezena kapacita Krystalovych sinek pro jeho ukladani.
Cely propastovity system je vytvoren na dvou vyraznych tektonickych dislokacich ve smerech 2200 a 1400. Dokumentace jeskyne skoncila v rijnu 92 a delka polygonu cinila 103 m s celkovou denivelaci 50 m. Pravdepodobne se jedna o klicove misto, ktere by umoznilo vstup do Sloupske vetve Nove Amaterske jeskyne. Nekolikerym zasypanim vchodu a provozem lomu je cela propast narusena do te miry, ze jeji dalsi prolongace je na hranicich lidskych moznosti. Jedinecna sance na postup byla promarnena v roce 1960 nekompetentnim rozhodnutim kompetentnich cinitelu.
Pravdepodobne existuje pouze jedine reseni dalsi prolongace Sosuvske propasti: pokusit se vytezit nad puvodnim vstupem a tim primo z povrchu zpristupnit Oranzovou propast. Nasledovalo by vyzmahani zavalu na jejim dne. Takto by se uvolnil dalsi prostor pro postup v Krystalovych sinkach.

Oblast v Syckach

Pro lepsi orientaci bychom meli uvest oznaceni pod kterym se teto oblasti venuje krasovy badatel K. Absolon (1970), protoze predpokladame, ze pro znalce krasovych vyzkumu je jeho kniha zaklad. K. Absolon se teto oblasti venuje ve sve prvni knize o Moravskem krasu, a zove ji “Ponornice ve Strazne“ (ABSOLON 1970). Dnesniho nazvu bychom se dopatrali ve zpravach o cinnosti Holstejnske vyzkumne skupiny v sedesatych letech (MOUCKA, FATKA 1986). Posledni vyzkumy, pozmeneny pohled na problem teto oblasti bycho chteli rozvest v tomto prispevku. Projdeme oblast s napojenim na obvykleho pruvodce timto krajem, se zastavenim u vyraznych krasovych jevu s popisem pripadne vyzkumne cinnosti.

Holstejnske udoli a jeho bocni ponornice

Holstejnske udoli s jeho znamymi prirodnimi vytvory: tzn. dnesni aktivni ponor Nova Rasovna, povodnove ponory ve Stare Rasovne, mohutna paleoponorova jeskyne Lidomorna pod zriceninou hradu Holstejn. Take Holstejnska jeskyne a jeskyne Nezamestnanych jsou jen malou znamou casti v ponorne oblasti Bile vody.
Kdyz budeme prochazet udoli, ktere je zacatkem Sucheho zlebu, od jeho poloslepeho konce na jihu smerem na sever, neunikne nam rozdeleni udoli do trech smeru. V primem smeru (severnim) priteka udolim potok zvany Bescak, na vychode se zahlubuje udoli Bile vody a to je zdanlive vse. Az po kratsi ceste severozapadnim smerem objevime male udoli na mytine, vybihajici do hlubokych lesu. Je vytvoreno potuckem, ktery sve vody neodevzdava Bile vode, ale mizi v zemi. Uvaha o toku ve stercich podel vapencoveho masivu az do udolnich sterku, kde se poji s vodami hlavniho toku (ABSOLON 1970), je pri soucasnych znalostech souvislosti prekonana. Tato teorie cerpala pouze z pozorovani povrchovych jevu. Dnesni pohled vychazi z poznatku porizenych geologickymi vrty (DVORAK 1961) v Holstejnskem udoli. Tyto vrty zjistily puvodni hloubku udoli a dnesni mocnost nanesenych sterku az 54 m. Da se tedy predpokladat, ze by zde muselo existovat stejne hluboke udoli, nebo alespon vybezek, ale tomu povrchove jevy nenasvedcuji. Jestlize se zde vody propadaji a v podzemi se misi s pritokem od zavrtu v leve strani (jejich smer tomu nasvedcuje), tvori zde pravdepodobne mensi system zavisly na kanalech tvorenych jiz v masivu. Jestli tyto kanaly usti do udolni nivy a jsou to pozustatky kdysi svahovych jeskyni, jeste nevime. V tomto pripade by byly primymi zdrojnicemi podzemniho toku pozorovaneho v jeskyni pod zavrtem c. 68. Neustale zde ale zustava otaznik nad tajemnymi spojnicemi, ktere byly zjisteny toliko sarlatanskym proutkarskym pruzkumem a smeruji pod Vanousovy diry, kde by fungovala sbernice, ktera neznamymi kanaly odvadi tok do Pritokove chodby ve Stare Amaterske jeskyni.
Pri povodnich se vodami potoka muze zahltit maly ponor a pres nevysoky terenni stupen by se mohl prelit do udoli potoka Bescak, coz je zde prikopem mezi poli naznaceno.
Od puvodni uvahy nas odvraci i pohled do udoli zvlaste pak na jeho levou stran. V teto strani vystupuje skalnaty ostroh s jeskyni c. 501 a dva vyrazne zavrty c. 1 a c. 2, majici pritokova koryta od jihozapadu, ktere zachytavaji vodu stekajici do udoli. U spodniho zavrtu byva na jare pozorovan propadly otvor. Jeskyne na skalnatem ostrohu je asi 3 m dlouha a jeji vnitrni prostora nema vetsich rozmeru jak 1 x 1,5 m (MOUCKA 1972). Ve smeru zasuteneho konce se da na povrchu sledovat asi 4 m pokracovani vyrazne pukliny smerem jihozapadnim (246 °).
Vsechny tyto popsane krasove jevy tvori samostatnou soustavu. Vyse polozeny zavrt, znaceny c. 2, byl v minulosti oteviran pri pruzkumu Holstejnskou vyzkumnou skupinou v rozmezi let 1966 67 (MOUCKA, FATKA 1986). Tato cinnost k objevnym zaverum nedospela, stejne tak jako vyzkum v zavrtu c. 3. Ale to uz jsme presli lesem jihovychodnim smerem a narazili na skupinu zavrtu z nichz je nejvyznamejsi prave zmineny zavrt c. 3 nazyvany ponornice pod Straznou (ABSOLON 1970). Byl v minulosti oteviran a nutno podotknout, ze vysledky se dochovaly pouze ustni formou a proto jim neprikladame velkou verohodnost. V drivejsich predpokladech (ABSOLON 1970) je uvazovano o propastovitem systemu, ktery muze mit propasti az 60 m hluboke. Krajina v tomto miste je dnes hodne pozmenena, proto nektere jevy jsou popisovany jako zavrty, ale neni jistota, ze se nejedna o pozustatek lidske cinnosti. Take jev oznaceny v planu pismenem A dnes ma tvar vetsiho melkeho zavrtu, ale jedna se zde pravdepodobne o zacatek zlibku, ktery jsme zjistili pri pruzkumu propadliny nekolik desitek metru niz. Zminena propadlina se nalezala mezi zavrtem c. 3 a zavrtkem oznacovanym v planu B . Pruzkumna sachtice hloubena ve zminene propadline zastihla v 3,5 m hloubce kanal ve stercich o prumeru 0,30 m a mel smer pomyslne spojnice techto dvou zavrtu. Jestli byval tento kanal pri jarnim tani aktivni, se nam nepodarilo zjistit. V 6 m hloubce jsme vybrali prvni skrapove kameny a pote, asi v 7 m narazili na skalni dno. Na zacatku sachtice jsme odstranovali velke valouny kulmske droby. Ostatni vypln sachtice byly kulmske droby slepene sprasi, z cehoz jsme usoudili na existenci zlibku mensimi propadanimi na okrajich, dnesni zavrty. Zlibek pokracoval dale smerem do Holstejnskeho udoli, jak je i dnes castecne patrno. Dalsim vyraznym jevem v okoli je zavrtek oznacen v planku D a je castecne naruseny stredovekymi pluzinami, ktere se tahnou ve trech radach nad sebou. Propadlina C je dnes jen malym pozustatkem zavrtu, ktery ma ve dne male skrapove skalky.
Za dalsimi krasovymi jevy musime pokracovat prulomem do Holstejnskeho udoli k jeskynim Keprtova stola (j.c. 505) a nad ni nachazejicimu se Kniezovu oknu (c. 506). Na poli pred skalami je patrna velka deprese. Keprtova stola byla umele razena O. Keprtem s nadeji, ze v ni budou nalezeny podobne prostory jako v jeskyni V Buci (j.c. 514). Tyto krasove ukazy jiz do oblasti V Syckach nepatri, ale poukazuji na ne proto, ze jsou jedine povrchove jevy, ktere lze pozorovat od oblasti V Syckach s dalsim napojenim na Sosuvskou plosinu.
Zaverem zbyva uvest, ze bychom chteli v budoucnu pokracovat vyzkumem odtoku vod z teto oblasti a otviranim novych sond v okoli zavrtu c. 3. Zamerne vyslovujeme tuto vetu jako prani, protoze nas dalsi vyzkum i s odvolanim na tradici nasi skupiny v teto oblasti, je zahalen mrakem smisenych pocitu, zvlaste pak v posledni dobe. Ale nechceme zaver tohoto prispevku ladit jinym smerem, nez je predevsim nas zajem o krasovy pruzkum.

Případné dotazy a připomínky posílejte na e-mail: nejedly@icp-brno.cz nebo přímo na

ZO CSS 6-15 Holštejnská

Ondráčkova 229

BRNO 628 00

This page was created by Radek Paruch, 1997