Speleologie na Holštejnsku,

výzkumy v letech 1966-1996

(Výtah z publikace vydané k 30ti letům založení organizace)

Holstejnske udoli v Moravskem krasu


Uvod


Charakter Holstejnskeho udoli znamenite vystihuje Prochazka (1900) v jednom ze svych obsahlych pojednani o Moravskem krasu. Ctenar se dovida, ze: “Perlou slepych udoli naseho krasu jest poloslepe udoli holstynske. Taji v sobe jaksi zhusteno a zretelne vyvinuto, co jinde jest rozptyleno, zhusta skryto neb alespoň tak zastreno, ze je treba namnoze dosti velke namahy, abychom znaky odkryli a objasnili.“
Holstejnske kotline venovali pozornost nekteri krasovi badatele jiz v prubehu minuleho stoleti. Prehled nazoru techto autoru uvadi napr. Knies (1922) nebo Stelcl (1962a). Prvni jiz zminenou detailni studii o vzniku Holstejnskeho udoli publikoval Prochazka (1900). Tento dnes malo znamy badatel (je tez autorem pro nas samozrejmeho oznaceni “Moravsky kras“) velmi spravne rozpoznal, ze pri vzniku Holstejnskeho udoli melo velky vyznam ulozeni vapencu a jejich tektonicke poruseni (rozpukani a bridlicnatost). Podle Prochazky pronikala povrchova voda podel puklin a vrstevnich ploch do podzemi, vytvarela zavrty, ktere se prodluzovaly, spojovaly a tak vznikaly jednotlive casti kotliny. Tuto predstavu prevzal, mirne upravil a vydaval za svou Absolon (1905 11), vcetne Prochazkova nazoru na predjurske stari udoli. Sedimenty vyplňujici udoli povazoval Absolon za pleistocenni - na zaklade paleontologickych nalezu ze sond hloubenych v Holstejne Krizem. Totez bez podstatnych zmen opakuje Absolon ve dvoudilne monografii o Moravskem krasu vydane v roce 1970, pouze s tim rozdilem, ze pocatek vzniku udoli klade do neogenu. Vyvoj kotliny rozdeluje do ctyr fazi, ktere koreluje s ruznymi urovnemi odvodňovani: 1.stadium reprezentuje plosina ve vysce 500 m n.m. na vrcholu holstejnske skaly, 2.stadium (spodni pleistocen) ve vysce 464 m n.m. (napr. Hladomorna), 3. stadium (svrchni pleistocem) ve vysce 442 m n.m. (jicen Nove Rasovny), 4. stadium (recentni) ve vysce 412 m n.m. (uroven soucasneho odvodnovani).
Nazory uvedenych badatelu na vznik a vyvoj Holstejnskeho udoli vychazely z teoretickych predstav bez znalosti skutecne hloubky a tvaru dna deprese a mocnosti sedimentu, ktere ji vyplňuji. Prvni informace tohoto druhu poskytly tri vrty, ktere nechal vyvrtat pocatkem 60. let Dvorak. Ukazalo se, ze v severni casti kotliny (na severnim okraji Holstejna) vyplňuji udoli sedimenty mocne 54,5 m, zatimco v jizni casti udoli (u Dolniho mlyna) je mocnost sedimentu pouze 25 m (DVORAK 1961). S pomoci techto konkretnich dat se pokusil Stelcl (1962a) vytvorit novou predstavu o vzniku a vyvoji udoli. Vznik siroke casti kotliny vysvetluje korozi toku Bile vody v pliocenu. Uzka cast udoli (od Stare Rasovny k Pohradnimu ponoru) pak vznikla podle tohoto autora zpetnou erozi v nekterem z teplych obdobi pleistocenu.

Tvar udoli zjisteny pomoci geofyzikalniho mereni


V roce 1994 byl tvar Holstejnskeho udoli (tj. casti skrytych pod sedimentarni vyplni) zjisten pomoci geofyzikalniho mereni. Pri reseni teto ulohy byla pouzita kombinace metody gravimetricke a geoelektricke (vertikalni elektricke sondovani). Gravimetricka metoda je zalozena na principu mereni rozdilneho tihoveho pusobeni skalniho masivu, v nemz se deprese nachazi, a sedimentarni vyplne udoli. Metodou se zjistuje hloubka dna na zaklade hodnot namerenych na jednotlivych bodech na profilech. Byl pouzit kanadsky gravimetr Scinterx CG 2. Vertikalni elektricke sondovani (VES) pracuje na principu mereni odporu pri pronikani elektrickeho proudu horninovym prostredim. Metodou lze zjistovat hloubku skalniho dna v miste VES a navic je mozne na zaklade zjistenych odporovych vlastnosti odhadnout i vnitrni stavbu sedimentarniho telesa. Byla pouzita aparatura Geoter I a II s maximalnim roztahem proudovych elektrod AB 140 520 m (hloubkovy dosah 35 130 m).
Napric Holstejnskym udolim byly promereny ctyri gravimetricke profily s body vzdalenymi 25 m. Podelny gravimetricky profil (s body vzdalenymi 50 m od sebe) zacinal s. od Holstejna a koncil 100 m j. od Podhradniho ponoru . Informace o hloubce dna v pokracovani udoli smerem na Hradsky zleb poskytly vertikalni elektricke sondy. Celkem jich bylo v podelne ose udoli promereno 12.
Zpracovani a vyhodnoceni namerenych geofyzikalnich dat ukazalo, jaky tvar ma udoli v mistech jednotlivych profilu (BENES 1994). Pomoci pocitacovych programu Surfer a MicroStation je mozne vymodelovat trojrozmerny obraz udoli bez sedimentarni vyplne Takto by Holstejnske udoli vypadalo, po odstraneni vsech sedimentu, ktere je vyplnuji. Je patrne, ze nejvetsi hloubky dosahuje udoli ve sve zapadni casti. Zde se nachazi relikt uzkeho kaňonoviteho udoli se dnem ve vysce 400 410 m n.m. Mocnost sedimentarni vyplne zde dnes dosahuje 60 70 m. Vodni tok, ktery toto poloslepe kanonovite udoli s temer 100 m vysokou uzaverovou stenou vytvoril, vtekal horizontalne do jeskynnich systemu. Vychodni cast udoli lemuje rampovita vapencova plosina, jejiz povrch je 430 m n.m. vysoko. Mocnost sedimentarni vyplne nad plosinou kolisa od 20 do 30 m. Povrch vapencove plosiny smerem ke Hradskemu zlebu plynule prechazi ve dno uzke casti udoli . Pod dnesnim dnem teto casti Holstejnske kotliny (od Podhradniho ponoru ke Stare Rasovne) se zachovaly sedimenty v mocnosti az 20 m. Uzaverova stena jizni casti udoli je tvorena fluvialnimi sedimenty ( viz tez STELCL 1962a). Na pocatku Hradskeho zlebu v okoli Wanklova zavrtu je skalni dno zhruba 5 m hluboko pod sedimentarni vyplni udoli.

Vznik a vyvoj Holstejnskeho udoli


Pro rekonstrukci vzniku, vyvoje a vyplnovani Holstejnskeho udoli sedimenty je nezbytne znat tvar vsech casti deprese. Geneze udoli uzce souvisi s okolnimi jeskynnimi systemy, kterymi vodni toky v ruznych obdobich z kotliny odtekaly.

Paleogen (oligocen?)
Ve druhe polovine paleogenu proudily vodni toky odvodnujici jz. cast Drahanske vrchoviny generelne od severu k jihu a nejstarsi udoli maji proto zhruba tentyz smer (DVORAK 1995). V Moravskem krasu vytvorily povrchove toky melka udoli s plochym dnem (napr. KREJCI 1960, PANOS 1963, STELCL 1964). V pripade Holstejnske kotliny vyhloubil tento nejstarsi udolni tvar tok pritekajici ze severu z povodi dnesni Luhy. Bila voda tez sledovala severojizni smer a proudila k jihu do Male Hane ( napr. STELCL 1962a). V urovni dna nejstarsich udoli vytvorily vodni toky prvni horizontalni jeskynni systemy (STELCL 1963, HYPR 1980). V teto dobe vznikla Holstejnska jeskyne. Jedna se pravdepodobne o horizontalni chodbu ustici do Hradskeho zlebu v mistech nedaleko dnesni krizovatky “U kastanu“ (Zatloukal - osobni sdeleni). V jeskyni jsou zachovany relikty tri ruzne starych akumulaci ricnich sedimentu. Nejstarsi jsou piscite sterky, ktere pochazi z povodi dnesni Luhy. Potvrzuje to jednak horninove slozeni valounu (PRIBYL 1973) a take asociace tezkych mineralu (prevaha epidotu nad granatem) v piscite frakci sedimentu (OTAVA, VIT 1992). Tato okolnost spolecne s velmi silnym zvetranim drobovych valounu ukazuje na velke stari techto ricnich sedimentu. Neni vylouceno, ze se piscite sterky ulozily v jeskyni v dobe, kdy existovalo pouze nejstarsi melke udoli - tedy koncem paleogenu nebo pocatkem spodniho miocenu. Tuto moznost pripousti i Dvorak (1995, s.18). Pokud by sedimenty byly mladsi, mela by asociace tezkych mineralu odpovidat sedimentum transportovanym Bilou vodou (prevaha granatu nad epidotem).

Spodni miocen
Behem tohoto obdobi byl vychodni okraj Ceskeho masivu na styku s karpatskou soustavou postizen tektonickym neklidem, zpusobenym nasouvanim karpatskych prikrovu (napr. KETTNER 1960, DVORAK 1995). Povrchove toky Moravskeho krasu reagovaly na rychle se zahlubujici ricni sit vytvorenim kanonovitych udoli (zlebu), ktera prorizla melka udoli paleogenniho stari (napr. KREJCI 1960, HYPR 1980). Koncem spodniho miocenu vznikl Lazanecky zleb - hluboky kanon napric Moravskym krasem. Na jeho vzniku se pravdepodobne podilely tektonicke pohyby obdobneho charakteru jako byly starsi poklesy podel zlomu v pokracovani blanenskeho prolomu k JV. Vlivem techto drivejsich poklesu doslo k vklesnuti jurskych a kridovych sedimentu do starsiho podlozi brnenskeho masivu a vapencu stredni casti Moravskeho krasu (KETTNER, MANN 1951, KETTNER 1960). Vyznamnou roli pri zahlubovani Lazaneckeho zlebu hrala i erozni cinnost vody (STELCL 1962b). Dno kaňonu se stalo erozni bazi pro severni cast Moravskeho krasu (PANOS 1961a, 1963). Povrchove toky ve snaze vyrovnat zmenene spadove pomery nasly cestu do podzemi a behem kratke doby vznikl jeskynni system s ponory na okrajich krasoveho uzemi a vyverem u dna Lazaneckeho zlebu (KADLECOVA, KADLEC 1995).
Vodni tok, propadajici se v Holstejnskem udoli, reagoval na nove spadove pomery vytvorenim uzkeho kaňonoviteho udoli, z jehoz dna horizontalne proudil do jeskynnich systemu souvisejicich s Amaterskou jeskyni. Uzke udoli vzniklo diky zpetne erozi toku, jejiz ucinky se zastavily az na hranici vapencu a kulmskych nekrasovych hornin. Na severnim konci kaňonu proto vznikl ve dne udoli stupen vysoky 30 40 m (BENES 1994). Stelcl (1962a) ve svem podelnem profilu Holstejnskym udolim nespravne predpoklada, ze dno prechazi z vapencu vice mene plynule do nekrasovych hornin. Voda si vytvorila dve odtokove cesty ze dna poloslepeho kanonu. Proudila jednak do Nove Rasovny - v urovni dnesniho odvodňovani. Pocatek jeskynniho systemu byl pravdepodobne v mistech dnesni Hladomorny, ovsem o 60 m nize. Druhou odvodnovaci cestou byla jeskyne c. 68, kterou cast vodniho toku proudila do Pritokove chodby v Amaterske jeskyni. Jeskyni c. 68 tvori chodba vyplnena fluvialnimi sedimenty. Koncovy sifon jeskyne lezi 410 m n.m., coz odpovida vysce dna kaňonoviteho udoli. Spojeni jeskyne c. 68 a Pritokove chodby bylo prokazano v roce 1980 barvicim experimentem (MOUCKA, FATKA 1986). Holstejnska jeskyne se po vzniku poloslepeho kanonu ocitla zhruba 60 m vysoko nad jeho dnem a nemohla byt tudiz protekana zadnym tokem.
Ve stredni casti Moravskeho krasu nastala koncem spodniho miocenu obdobna situace. Vodni tok vytvoril v Jedovnicke kotline hluboke udoli, z jehoz dna horizontalne proudil do jeskynniho systemu Rudicke propadani - Byci skala (DVORAK 1994a).

Stredni miocen (spodni baden)
Behem tohoto obdobi klesla postupne cela oblast Drahanske vrchoviny pod hladinu postupujiciho spodnobadenskeho more (DVORAK et al. in MUSIL edit. 1993). Povrch Moravskeho krasu byl zakryt morskymi sedimenty (piscitymi sterky a jily) a vsechny krasove procesy byly preruseny. Tez poloslepy kanon v Holstejne byl vyplnen temito morskymi sedimenty.

Stredni miocen (str. baden) - konec pliocenu
Po ustupu more (na konci spodniho badenu) zacinaji vodni toky v Moravskem krasu erodovat morske sedimenty a dochazi k obnove predbadenskeho reliefu. Tektonicke pohyby, ktere zpusobily transgresi a regresi badenskeho more, vedly patrne k lokalnim zmenam hydrografie. Tok Bile vody se u dnesniho Rozstani stocil k zapadu a zacal proudit do Holstejnskeho udoli. Vodni tok z kanonu vyplneneho morskymi sedimenty odtekal po povrchu, casem si vsak voda obnovila cestu do predbadenskeho jeskynniho systemu odvodňujiciho severni cast Moravskeho krasu. Z kanonoviteho udoli v Holstejne pak eroze odstranila morske sedimenty a vodni tok opet horizontalne prodil do jeskynnich systemu - stejne jako pred transgresi more.
Nad portaly ponorovych jeskyni se zdvihaly 80 100 m vysoke uzaverove steny poloslepeho udoli. Riceni skal do ponoru (zpusobene napr. ustupem jeskynnich vchodu) , pripadne silne povodne prinasejici velke mnozstvi klastickeho materialu, vedlo k uzavreni usti jeskyni. Vodni tok nemohl proudit do podzemi a sedimenty se zacaly hromadit v udoli pred ponory. Voda rychle stoupala, az dosahla vysky Hradskeho zlebu a zacala tudy odtekat z Holstejnskeho udoli. Fluvialni sedimenty postupne z vetsi casti vyplnily kanonovite udoli. Bila voda odtekala po povrchu, zaroveň se vsak snazila obnovit cestu do jeskynniho systemu. Rozpousteni vapencu nejintenzivneji probiha na zlomech, puklinach a plochach vrstevnatosti nebo bridlicnatosti. Dulezitou roli proto sehral zlom probihajici ve v. casti Holstejnske kotliny (DVORAK et al. 1994b), ktery predurcil vznik horizontalni chodby ve vysce 430 m. Touto chodbou zacala Bila voda odtekat pres nove vzniklou Starou Rasovnu (pripadne Pikovou damu) do Amaterske jeskyne. Eroze odnasela ricni sedimenty nahromadene v kanonovitem udoli, az byl povrch sedimentarni vyplne zarovnan do vysky odtokove chodby (430 m n.m.).
V pliocenu (mozna jiz na rozhrani miocen/pliocen) se zvysila intenzita poklesu vychodniho okraje Ceskeho masivu (resp. vyklenovani Ceskeho masivu na zapade). Nasledkem techto pohybu se cela oblast Drahanske vrchoviny a jejiho okoli mirne naklanela k vychodu. Doklada to posun Svitavy na jejim strednim toku od zapadu na vychod behem pliocenu a pleistocenu (JAROS 1958). U povrchovych toku v severni a severovychodni okoli Moravskeho krasu se tento proces projevil tak, ze vychodni svahy udoli jsou prikre (modelovane erozi), zatimco svahy zapadni jsou mnohem pozvolnejsi. Pekne je to patrne v udoli Bile vody v useku mezi Nivou a Rozstanim. Stelcl (1964) mylne tento jev vyklada jako dusledek zatlacovani vodniho toku vlivem soliflukce svahovin. Intenzivnejsi eroze vychodnich svahu udoli probihala jiz v drivejsich obdobich. Dokladaji to nektere s j. useky Pusteho zlebu. V techto castech kaňonu vzniklych ve sp. miocenu jsou vychodni svahy prikre az vertikalni, zatimco svahy zapadni jsou opet pozvolnejsi.
Bila voda proudila Holstejnskym udolim ve vysce 430 435 m n.m. (viz vyse). Vlivem uvedenych procesu se vodni tok pocal posunov
at k vychodu. Nastal zacatek procesu krasove pediplanace, coz je erozni “podrezavani“ skal vodnim tokem. Tento jev, probihajici i v soucasne dobe, popisuje Panos (1961b, 1963) ze Sloupskeho udoli. Holstejnske udoli bylo takto rozsirovano k vychodu a vznikal povrch vapencove plosiny patrny ve vychodni casti udoli na obr.2. Rozsirovani se zastavilo az na hranici s nekrasovymi horninami. V teto dobe existovala pouze siroka cast udoli odvodňovana pres Starou Rasovnu. Stelclova predstava o rozsirovani Holstejnske kotliny smerem k zapadu korozni cinnosti proudici vody neni prilis presvedciva.
Dno udoli Bile vody na nekrasovych horninach pred vstupem do Holstejnske kotliny prohloubil vodni tok na uroven povrchu vapencove plosiny. Dokladaji to vysledky geofyzikalniho mereni Bernata et al. (1973). K dalsimu zahloubeni Bile vody v techto mistech nebyl duvod, proto zustal zachovan na hranici vapencu a drob strmy stupen vysoky 30 m. Dno udoli Lipoveckeho potoka smeruje take k povrchu zminene vapencove plosiny.

Spodni pleistocen
Klimaticke zmeny, ktere nastaly na hranici pliocenu a pleistocenu vyznamnym zpusobem ovlivnily procesy probihajici v Moravskem krasu. Na pocatcich chladnych a teplych obdobi pleistocenu dochazelo k vyraznemu zvyseni prutoku ve vodnich tocich (VANDENBERGHE 1993). Zvysene vodni stavy mely za nasledek silne povodne, k nimz dochazelo v poloslepych udolich Moravskeho krasu. Velke mnozstvi klastickeho materialu blokovalo jeskynni ponory, coz mohlo vest k jejich uplnemu uzavreni. Zcela vyloucit nelze ani vyplneni ponoru ledem, jak to predpoklada Demek in Demek ed.(1989). V Holstejnskem udoli se po uzavreni ponoru vytvorilo jezero, jehoz hladina rychle dosahla vysky 470 m n.m. a tok zacal proudit do Hradskeho zlebu. Udoli postupne vyplnily fluvialni sedimenty do vysky dna Hradskeho zlebu.
Cast toku Bile vody (mozna cely) po zvyseni hladiny na 470 m n.m. pronikla do Holstejnske jeskyne, ve ktere vytvorila vertikalni spojeni s jeskyni c. 68 nachazejici se zhruba o 60 m nize. Jedna z takovychto spojek je odkryta v rozrazce c. VII. Tudy voda odtekala pres Osmasedesatku do Pritokove chodby v Amaterske jeskyni.

Stredni pleistocen
Koncem spodniho a pocatkem stredniho pleistocenu zacal povrchovy tok Bile vody proudici do Hradskeho zlebu pronikat do Stare Rasovny. Dalo se tak po zkrasovelem pricnem zlomu v z. smeru, ktery predurcil jizni zakonceni Holstejnske kotliny. Na teto vyznamne poruse take vznikly Hlavni a Lipovecka chodba v Nove Rasovne. Dobre patrny je zlom ve strope chodbicky smerujici ke “Kolenu“, kde je vyhojen tektonickou brekcii v sirce az 20 cm.
Povrchovy tok, pronikajici na drive vzniklou horizontalni uroveň Stare Rasovny (ve vysce zhruba 430 m n.m.), zacal zpetnou erozi vytvaret uzke udoli smerem k Podhradnimu zavrtu. Stejny vznik teto casti Holstejnske kotliny predpoklada i Stelcl (1962a). Hloubka dna tohoto udoli dosahla urovne horizontalniho odvodňovani ve Stare Rasovne (430 m n.m.). Ve druhe polovine stredniho pleistocenu bylo uzke udoli nasledkem opetovneho preruseni odtoku vody do ponorovych jesky
ni vyplneno fluvialnimi sedimenty Bile vody do urovne dna Hradskeho zlebu. Tyto ulozeniny jsou odkryty na pravem brehu vodniho toku pod zriceninou hradu Holstejna. V profilu se stridaji polohy piscitych sterku, pisku a siltu. V horni casti sedimentarniho telesa je v podlozi odvapnenych sprasi zachovan relikt fosilniho pudniho sedimentu, ktery pocatkem posledniho interglacialu prodelal silny illimerizacni proces (SMOLIKOVA, KADLEC 1993). Tento poznatek umozňuje zaradit podlozni fluvialni sedimenty do stredniho pleistocenu. Takovemuto stratigrafickemu zarazeni neodporuji ani vysledky namerene paleomagneticke polarity v siltovych polohach v profilu. Vsechny odebrane vzorky vykazuji normalni hodnotu paleomagneticke polarity (SROUBEK, DIEHL in Cilek ed. 1995).
Ve strednim pleistocenu vodni tok opet proudil Holstejnskou jeskyni. Ulozil uvnitr sedimenty druhe (stredni) akumulace, jejichz maximalni stari (250.000 let) vymezuje casovy udaj vzniku sintru v podlozi (GLAZEK et al. in Cilek ed. 1995).

Svrchni pleistocen
Na pocatku svrchniho pleistocenu proudil povrchovy tok Bile vody do Hladomorny a odtud pravdepodobne do Stare Rasovny. Fluvialni sedimenty odkryte v sondach v jizni casti jeskyne radi Musil (1989) do posledniho interglacialu a pocatku posledniho glacialniho obdobi. Vyrazny pokles teploty spojeny s ustupem vegetace v casnem pleniglacialu mel za nasledek zvyseni intenzity fluvialnich a svahovych procesu. Vchod do Hladomorny byl pro tok Bile vody uzavren kuzelem deluviofluvialnich sedimentu transportovanych melkymi splachovymi depresemi od zapadu. V Holstejnskem udoli se behem casneho a vrcholneho pleniglacialu ukladaly fluvialni piscite sterky a pisky, ktere byly na konci glacialu prekryty sprasemi.
V Holstejnske jeskyni se behem svrchniho pleistocenu ulozila nejmladsi akumulace fluvialnich sedimentu oddelena od podloznich strednopleistocennich ricnich sedimentu relikty sintrovych desek. Nejmladsi pisky a silty vyplňuji jeskynni chodbu vetsinou az ke stropu. Voda pred jejich ulozenim opet nalezla vertikalni cestu do jeskyne c. 68, jak neklamne dosvedcuje tvar eroznich koryt vyplnenych nejmladsimi sedimenty v rozrazce c. VII nebo v profilu v rozrazce c. XV.
Ve vychodni casti Holstejnske jeskyne (pobliz dnes uzavreneho vchodu) nejmladsi fluvialni akumulace chybi. Rozsahla sintrova vrstva zde spociva na povrchu fluvialnich sedimentu stredni akumulace. V podlozi sintru se misty vyskytuje hlina se zbytky drobnych kosti, ktere Horacek a Lozek (1988) stratigraficky radi do W1/2.

Holocen
Pocatkem holocenu se na vyse zminenem pricnem zlomu v jizni casti Holstejnske kotliny otevrel ponor Nove Rasovny. Zvysene mnozstvi vody v tocich a slaby vegetacni kryt povrchu v obdobi prechodu pozdniho pleniglacialu do holocenu mely za nasledek intenzivni erozni cinnost vody (VANDENBERGHE 1993). Eroze Bile vody rozrusovala sedimentarni vypln jizni casti udoli a fluvialni sedimenty byly transportovany do jeskynnich systemu Nove a Stare Rasovny. Sedimenty byly postupne erodovany na uroven dnesniho koryta Bile vody. Nejmladsimi ulozeninami Bile vody jsou holocenni povodňove sedimenty v jizni casti Holstejnskeho udoli, tvorici stupeň s plosinou mezi Starou a Novou Rasovnou.
Na upati vapencovych skalnich srazu lemujicich Holstejnskou kotlinu se na konci glacialu a ve starsi polovine holocenu h
romadily hlinito kamenite sute (LOZEK 1979) casto zakryvajici vchody do jeskyni.

Zavery


1.Holstejnska kotlina je nejhlubsi ve sve zapadni casti . Zde je zachovan relikt hlubokeho kanonoviteho udoli, ktere vytvoril zpetnou erozi vodni tok pritekajici ze severu z povodi dnesni Luhy. Dno kanonoviteho udoli lezi 410 400 m n.m. a bylo odvodnovano horizontalne jeskynnimi systemy Novou Rasovnou (jeji dnesni aktivni urovni) a jeskyni c. 68 do Amaterske jeskyne.
2.Na prelomu miocen/pliocen a hlavne behem pliocenu rozsiril tok Bile vody udoli k vychodu a ve dne vznikla rampovita plosina s povrchem 430 m n.m. vysoko. Udoli bylo odvodnovano horizontalne pres Starou Rasovnu do Amaterske jeskyne.
3.Uzka cast udoli (od Podhradniho ponoru ke Stare Rasovne) vznikala koncem spodniho a ve strednim pleistocenu zpetnou erozi Bile vody. Udoli bylo odvodňovano pres Starou Rasovnu do Amaterske jeskyne.
4.Nejstarsi sedimenty vyplnujici Holstejnske udoli jsou zachovany v zapadni casti deprese v reliktu nejhlubsiho kanonoviteho udoli.
Jsou pravdepodobne pliocenniho stari, nelze vsak vyloucit ani jejich ukladani ve svrchnim miocenu. Siroka cast kotliny je vyplnena spodnopleistocennimi sedimenty, zatimco uzke udoli mezi Podhradnim zavrtem a Starou Rasovnou vyplňuji fluvialni sedimenty ze stredniho pleistocenu. Povrch sedimentarni akumulace vyplnujici kotlinu prekryvaji sprase z konce posledniho glacialniho obdobi.
5.Eroze sedimentu v jizni casti udoli probehla pocatkem holocenu. Nejmladsimi ulozeninami v Holstejnske kotline jsou povodnove sedimenty mezi Starou a Novou Rasovnou.
6.V navrzenem modelu vzniku a vyplnovani Holstejnskeho udoli neni treba predpokladat cetna opakovana obdobi akumulace a eroze sedimentu behem ctvrtohor, tak jak to navrhuje napr. Musil (1993).
7.Stejnou metodou byl zjisten tvar udoli ve Sloupu. Ukazalo se, ze Sloupske udoli ma stejny tvar jako Holstejnska kotlina. Podle tvaru deprese a na zaklade zachovanych sedimentu v okolnich jeskynich lze i ve Sloupu rekonstruovat vznik a vyvoj udoli. Je temer shodny s historii Holstejnske kotliny. Zaverem tedy zbyva nez souhlasit s Absolonovym nazorem (1905 11), ze: “Holstynska kotlina je rodnou sestrou udoli Sloupskeho a ma s nim mnoho podobnosti“.

Podekovani
Geofyzikalni mereni v Holstejnskem udoli a interpretace vysledku jsou soucasti projektu “Vyzkum kvarternich sedimentu Moravskeho krasu“, ktery financuje Grantova agentura CR (cislo grantu 205/93/0726). Mereni a interpretaci geofyzikalnich dat provadeli s nevsednim usilim zamestnanci firmy G Impuls Praha s.r.o. Podekovani patri take Zdenku Zichovi z Ceskeho geologickeho ustavu za pomoc pri modelovani trojrozmerneho obrazu udoli.

Případné dotazy a připomínky posílejte na e-mail: nejedly@icp-brno.cz nebo přímo na

ZO CSS 6-15 Holštejnská

Ondráčkova 229

BRNO 628 00

This page was created by Radek Paruch, 1997