Speleologie na Holštejnsku,

výzkumy v letech 1966-1996

(Výtah z publikace vydané k 30ti letům založení organizace)

Geografické zařazení oblasti


Moravsky kras je nejvetsim krasovym uzemim Ceske republiky. Nachazi se na rozhrani dvou velkych geologickych jednotek-Ceskeho masivu a Karpatske soustavy. Moravsky kras lze povazovat za klasicky priklad krasoveho uzemi vyznamny jak z hlediska ved geografickych, speleologie a geologie, tak i z hlediska paleontologickeho i archeologickeho. Clenity krasovy relief je pricinou pestre kveteny a zvireny. Atraktivite krasoveho uzemi odpovida i zajem o nej. Bohuzel se v minulosti i dnes projevuji vlivy jednostrannych zajmu ruznych uzsich skupin a jednotlivcu na tuto oblast, jeji vyuziti a vyzkum. Zajmove uzemi ZO CSS 6 15 se nachazi v severni casti Moravskeho krasu. Tato cast Moravskeho krasu je soucasti melke snizeniny na devonskych vapencich, v niz jsou dobre vyvinuty cetne povrchove a podzemni krasove jevy. Oblast se nachazi podle geomorfologickeho cleneni Ceske republiky na Drahanske vrchovine v podcelku Moravsky kras v geomorfologickem okrsku Suchdolske plosiny, ozn. IID 3B a (DEMEK 1987). Geologicky vyvoj Moravskeho krasu byl znacne slozity, charakteristicky periodickym zaplavovanim morem a v mezidobach ruznou intenzitou krasoveni. Vapence byly vrasneny i poruseny tektonikou, coz do velke miry ovlivnilo dalsi vyvoj oblasti. Devonske karbonatove komplexy tvori v podstate zvrasneny sedimentarni plast brnenskeho masivu. Nejspodnejsi cast paleozoickeho souvrstvi buduji bazalni klasticke sedimenty (arkozy, slepence, piskovce). Nejstarsi vapencove komplexy jsou tvoreny vapenci josefovskymi. Nad nimi se ulozily vapence lazanecke. Plosne nejrozsahlejsim a nejrozsirenejsim komplexem Moravskeho krasu je souvrstvi vilemovickych vapencu. Vetsinou jde o svetle sede, chemicky velmi ciste vapence, dosahujici mocnosti az 400 m. V nadlozi vilemovickych vapencu vystupuji pri vychodnim okraji vapence krtinske, ktere jsou reprezentovany malo mocnymi pestre zbarvenymi hliznatymi vapenci. Paleozoicka souvrstvi Moravskeho krasu byla tektonicky deformovana jiz behem sedimentace. Kra Moravskeho krasu je jako celek uklonena smerem k vychodu, coz podmiňuje monoklinalni stavbu tohoto uzemi. V dusledku neprerusene devonsko spodnokarbonske sedimentace pokracuji vapence i pres mistni tektonicky styk v podlozi spodnokarbonskych hornin neprerusene k vychodu do oblasti snizenin vnekarpatske predhlubne (DVORAK 1961). V zasade plati, ze severni cast ma tektonicky nejkomplikovanejsi stavbu, zatimco stredni a jizni cast Moravskeho krasu je tektonicky deformovana mnohem mene. Nejnoveji je geologicky vyvoj popsan na urovni soucasnych poznatku v knize Moravsky kras - labyrinty poznani (MUSIL 1993). Z cetnych povrchovych i podzemnich krasovych jevu jsou nejvyznamnejsi cetne zavrty, krasova udoli a kaňony (zvane zleby) a mnozstvi jeskyni. Oblast odvodňuje jediny povrchovy tok, Punkva, do Svitavy. Povodi Punkvy v krasu je charakteristicke dvema hlavnimi hydrografickymi systemy, ktere maji vyvery v dolni casti Pusteho zlebu. Dominantnim vyverem je tzv. Vytok Punkvy. Jde o vyver ricky Punkvy, ktera vznika soutokem Sloupskeho potoka a Bile vody v Nove Amaterske jeskyni. Druhy vyver, Maly vytok, je vyveracka pri upati leveho svahu Pusteho (Punkevniho) zlebu, 260 m pod Vytokem Punkvy. Malym vytokem se odvodňuje severovychodni cast Moravskeho krasu, tj. vody Krasovskeho potoka, Vilemovickeho potoka, cast vod Lopace, a dalsi drobne toky. Pohyb vody v krasovem prostredi je podstatne odlisny od nekrasoveho, pricemz zpusob obehu krasovych vod urcuje vzajemna interakce horninoveho prostredi a vody pri danych geomorfologickych a klimatickych podminkach. CSN 73 6532 definuje krasovou vodu jako podzemni vodu v krasovych dutinach. Podle puvodu rozlisujeme dva druhy krasovych vod: vody autochtonni - vznikaji ze srazek na uzemi krasu a vody alochtonni - prichazeji do krasu z okolniho uzemi. Zakladnim znakem krasovych oblasti z pohledu hydrologie je nedostatek povrchovych vod a podzemni odvodňovani krasu. Krasove horniny se vyznacuji ve vetsine pripadu znacnou porezitou, puklinovou propustnosti a rychlym prusakem povrchovych vod do podzemi. Na mnozstvi infiltrovanych srazek ma vliv rada cinitelu: svahovitost povrchu, teplota, mnozstvi a charakter srazek, pokryvne pudni utvary, charakter vegetacniho krytu a take vlastnosti horniny (HIMMEL 1994). Prosakujici vody ze srazek, vody z pud a pokryvnych utvaru dotuji krasovou podzemni vodu. Cesty techto vod jsou ruzne, vetsi cast proudi tzv. preferovanymi cestami. Jsou to rozsirene pukliny i krasove dutiny ze starsich geologickych dob a samozrejme zavrty, ktere maji velkou kapacitu pro odvadeni vod z krasoveho povrchu. Preferovane cesty charakterizuje velka rozkolisanost prutoku vody podle mnozstvi srazek. Druhy zpusob vodni cesty jsou uzke, korozne nerozsirene nebo jen malo rozsirene pukliny a vrstevni spary. Zde se jedna o fyzikalne vazanou vodu, ktera je vytlacovana infiltrujici vodou z naslednych srazek (HIMMEL 1992). Oba zpusoby odtoku povrchovych vod se vzajemne kombinuji. Je-li povrch krasu prikryt, pak se vody v tomto pokryvu pohybuji stejne jako klasicke podzemni vody do doby, nez narazi na nekterou z cest vertikalniho krasoveho odvodňovani.
Z hydrogeologickeho hlediska ma zakladni vyznam geologicka stavba a tektonika. Mimoradny vyznam maji nejmladsi tektonicke dislokace smeru sever - jih a severoseverovychod -
jihojihozapad, na ktere jsou predevsim vazany hlavni jeskynni soustavy a otevrene puklinove systemy. Hydrogeologicky rajon Moravskeho krasu nalezi k plosne omezenym geologicko-hydrogeologickym strukturam, budovanym vyrazne anizotropnimi krasove a puklinove propustnymi mocnymi souvrstvimi devonskych vapencu (PANOS 1961c). Podlozi vapencu tvori velmi malo propustne horniny brnenskeho masivu prakticky bez moznosti vyraznejsiho prutoku podzemnich vod. Naopak krasove a puklinove propustne vapence umozňuji snadnou infiltraci vod atmosferickych srazek a povrchovych vodnich toku. Nejvyznamnejsim zdrojem vody jsou alochtonni toky, vznikajici na spodnokarbonskem podlozi nebo na brnenske vyvreline. Podzemni vody v krasovych horninach maji specificke rysy a vyzaduji specificky pristup k jejich studiu, posuzovani a vyuziti.
Zakladnim rysem, ktery odlisuje krasove podzemni vody od jinych, je jejich rezim dany charakterem filtracniho prostredi. Jde o prostredi charakteristicke filtracni heterogenitou a hydraulickou anizotropii, a to od relativne male heterogenity a anizotropie v prostredich tvorenych rovnomerne porusenymi horninami, az po rozsahlou heterogenitu a anizotropii v prostredich s velkymi otevrenymi puklinami a krasovymi dutinami. Komplikovanym souborem problemu je hodnoceni hydrogeologickych pomeru, rezimu podzemnich vod a take zdroju a zasob podzemnich vod uvnitr krasovych hydrogeologickych struktur, kde se projevuji v plne mire specificke rysy proudeni podzemnich vod a kde uz neni mozne pracovat na urovni zprumerovanych hodnot. Hlavnimi problemy zde jsou urceni charakteru a stupne porusenosti hornin a jejich zmen v horizontalnim a vertikalnim smeru a v navaznosti na to posouzeni rozdilnosti v charakteru rezimu podzemnich vod, ve filtracnich parametrech, v doplňovani podzemnich vod, v prirodnich zdrojich a ve vyuzitelnych mnozstvich. Na reseni techto problemu se vyuziva rada metod vychazejicich z ruznych vednich disciplin. Velky podil na praktickych vyzkumech zde ma Ceska speleologicka spolecnost. Zakladem reseni uvedenych uloh je detailni poznani geologickych pomeru a prakticky speleologicky vyzkum (stopovaci zkousky, podrobne mapovani, prolongace novych prostor apod.) Obeh vody saha hluboko pod piezometrickou hladinu (TARABA 1984).V nekterych castech zajmove oblasti je uvadena i napjata vodni hladina podzemnich vod (MUSIL 1993). Vyska hladiny krasovych vod, jako i celeho uzemi jizni casti Drahanske vrchoviny je vysoko nad skalnimi dny okolnich velkych snizenin Boskovicke brazdy a Vyskovske brany. Jsou proto predpoklady hlubinneho odvodňovani, jednak do blizkeho hlubokeho udoli Svitavy a take smerem na vychod a jihovychod (Vyskovska brana, vnekarpatske predhlubne). Dokazovat to mohou nasledujici skutecnosti: existence krasovych dutin i hluboko pod piezometrickou hladinou krasove vody, tektonicke naruseni vapencu i okolnich hornin, hluboka deprese Lazaneckeho zlebu s pokracovanim pres Jedovnice k Racicim, vapence pokracuji daleko na vychod v podlozi spodnokarbonskych bridlic, drob a slepencu. Velke a souvisle jeskyne mohou vznikat jen v mistech rychle vymeny vod, a tudiz vzhledem k pomalosti hlubinne cirkulace nelze ocekavat ve velkych hloubkach vetsi krasove dutiny. Vyzkumy krasovych oblasti a jevu prinaseji cenne poznatky pro poznani rezimu krasovych vod, presto dodnes trvaji spory o rezimu podzemnich vod v techto horninovych prostredich, hlavne v prostredich s rozsahlym zkrasovenim. Typickym prikladem je prave severni cast Moravskeho krasu.
V zajmove oblasti ZO CSS 6 15 “Holstejnske“ se nachazi nasledujici vodni toky:

Bila voda

Nejvetsi zdrojnice Punkvy a dominantni tok oblasti. Podle mereni od r. 1967 do r. 1992 se podili ctyriceti procenty na pritoku vody do Punkvy (ZAMEK 1996). Prameni jizne od Protivanova v nadmorske vysce 638 m. Udaje o povodi se u ruznych autoru lisi, pravde nejblizsi se jevi plocha povodi po propadani asi 66 km2 a delka toku 20,2 km. Podzemni cesta vod potoka, ktery se vydava na svou podzemni pout v propadani Nova Rasovna, je pres j. Spiralku, 13 C, Starou Amaterskou do Chodby samoty v Nove Amaterske jeskyni. Vlastni misto soutoku se Sloupskym potokem (vzniku Punkvy) neni presne znamo, meni se zrejme v zavislosti na velikosti prutoku Bile vody. Soutoky jsou v oblasti Bludiste Milana Slechty (AUDY 1994). Vody Punkvy se tedy objevuji az v predmacosske casti Nove Amaterske jeskyne. V geologicky starsich dobach se pomery v ponorove oblasti Bile vody znacne menily. Jednak bylo v ruznych udobich Holstejnske udoli zahlubovano, zanaseno ci znova vyklizeno, a pak dochazelo take k velkym zmenam v mnozstvi pritekane vody a mnozstvi prinaseneho materialu. Severojizni usek Bile vody pred Rozstanim byl kdysi hornim tokem Male Hane. Oproti tomu udolim potoka Bescak mohla pritekat do Holstejnskeho udoli Luha (mozna i Zďarna), pricemz jednim z hlavnich propadani techto vod byla jeskyne Holstejnska (OTAVA, VIT 1992). Holstejnske udoli je poloslepe krasove udoli. Potok se ztraci jiz v koryte pred vlastnim propadanim. Mista, kde se nejvice ztraci voda jsou znat pri nizkych prutocich. V oblasti vesnice Holstejn doslo v nedavne minulosti ke znacnym zmenam toku. Jsou zde dva byvale mlyny, tzv. Horni a Dolni. Od Dolniho mlyna voda tekla umele upravenym nahonem do Podhradniho ponoru. Za velkych povodňovych stavu nestaci propadani Nova Rasovna pojmout veskerou vodu (prvni hlavni zaskrceni je v Macosskem sifonu) a voda se preleje do povodňoveho useku udoli a je pohlcovana predevsim jeskynemi ve Stare Rasovne, a to hlavne jeskyni Keprtovou. V historicke minulosti nebyl zaznamenan pripad, ze by voda pretekla do Hradskeho zlebu, ktery je pokracovanim Holstejnskeho udoli smerem na Ostrov u Macochy.

Bescak

Potok pritekajici od severu do Holstejna (u kravina). Pramenna oblast se rozklada na spodnokarbonskych drobach v okoli Molenburku (cast Vysocan). Jeho delka je zhruba 2,5 km s nekolika mensimi pritoky. Za podprumernych vodnich stavu nedotece az do Bile vody, ale ztraci se postupne v koryte jiz na okraji obce.

Holstejnsky potok

Jedna se o podzemni tok, ktery vznika soutokem dvou potucku ve Vstupnim domu jeskyne v zavrtu c. 68 (objevena v r. 1978). Jeskyni proteka v delce asi 300 m. Dalsi pritok ma pravdepodobne v odtokovem sifonu v domu IV. V roce 1980 byla provedena stopovaci zkouska, ktera prokazala, ze se jedna o tok, ktery proteka Pritokovou chodbou ve Stare Amaterske jeskyni (MOUCKA, FATKA 1986). Pravdepodobne se jedna vzhledem k velmi malo promenlivemu prutoku a stale teplote vody o cast podzemnich vod ze sedimentu v Holstejnskem udoli.

Lipovecky potok

Je nazyvany tez Marianinsky nebo Marianovsky, coz by bylo spravnejsi, ale toto oznaceni se nevzilo. Plocha povodi je necelych 8 km2. Jedna se o levostranny pritok Bile vody, s kterou se styka za mustkem, pres ktery vede silnice do Holstejna a na nemz je umisten limnigraf CHMU. Pred soutokem proteka tento potok v delce asi 500 m tzv. Lipoveckym zlebem, k nemuz priteka hlubokym udolim od Lipovce. Ve dne udoli probiha vyznamna tektonicka linie. Jizni svahy zlebu jsou tvoreny vapenci a castecne i podlozi udolniho dna. Je mozne, ze je zde pohrbeno poloslepe udoli jako je tomu u udoli Krasovskeho. Napovidala by tomu i morfologie skal jizni strany zlebu u jeskyne Patronove. Starsi literatura uvadi radu ponoru v koryte potoka v Lipoveckem zlebu, vetsina jich vsak byla narusena pri stavbe silnice do Lipovce. Voda potoka se ztraci za nizkych vodnich stavu v ponorech par desitek metru pred soutokem s Bilou vodou. Jedna se o pukliny spodnokarbonskych hornin, tvorici jen malo mocne nadlozi devonskych vapencu.

Potok v Lipovecke chodbe

Potucek je podzemnim pritokem Bile vody. Vyvera v tzv. Hluboke tuni v Lipovecke chodbe v jeskyni Nova Rasovna. V teto tuni bylo v hloubce 10 m dosazeno dna. Potok proteka Lipoveckou chodbou, na jejim konci je umele veden rourou, ktera je ulozena pod natezenymi sedimenty. Za rourou priteka prirodnim kanalem do Macosske chodby, kde se ztraci v sedimentech dna teto chodby. V sedimentech pokracuje az do Macosskeho sifonu, kde je pri nizsich stavech vody (v dobe sucha se sifon vzdy ustali 170 cm pod urovni normalni hladiny) videt jeho sekundarni vyver ze zvodnelych sterku. Prutok potucku je relativne stabilni, maji na nej vliv srazky v povodi Lipoveckeho potoka a jeho pritoky na povrchu v Lipoveckem zlebu. Na zaklade uvedenych skutecnosti a polohy Hluboke tune vuci Lipoveckemu zlebu lze usuzovat, ze se jedna o cast podzemni vody ze sedimentu vyplňujicich dno Lipoveckeho zlebu a vody mizici v ponorech v koryte Lipoveckeho potoka

Sosuvsky potok

Vyvera nad pozarni nadrzi v centru obce Sosuvka. Odtud je veden v kanalizaci pod komunikaci smerem na silnici Holstejn - Sloup. Z kanalizace je vyveden u zemedelskeho druzstva na jiznim konci obce ve dvou betonovych rourach, dal pokracuje castecne umele upravenym korytem do ponoru - zavrtu v trati Na Louckach. Ponor je v nadmorske vysce 511 m. Vychodne je zhruba na stejne urovni ponor potucku tekouciho od rybnicku u zemedelskeho druzstva. Zavrtove rady svedci o ceste vod techto potucku, ktere se v podzemi pravdepodobne spojuji do oblasti uvaly Bukovinky. Melka, siroce rozevrena udoli, tvorici zavrtove rady, ktere morfologicky navazuji na uvalu Bukovinky a od Zidovskych zavrtu udolim na Ostrovsky zleb v trati "U kastanu". Soutok podzemnich potucku s Bilou vodou je pravdepodobny v oblasti aktivniho obtoku mezi Starou a Novou Amaterskou jeskyni.

Pramen nad Trojickou

Take nazyvan "U Studanky". Nachazi se u polni cesty z Holstejna do Sosuvky. Vydatnost pramene znacne kolisa, po delsim obdobi sucha i docasne zanika. Pramen byl ve stredoveku podchycen pro "Hradsky vodovod", ktery vedl pitnou vodu k hradu Holstejn. Potucek, tekouci jihovychodnim smerem, v asi dvaceti metrech sveho toku vyuziva koryto stareho vodovodu. Pobliz zavrtu Trojicka se na vapencich vsakuje do podzemi. Pri vetsi vydatnosti pramene pri tani snehu potucek tece pres pole, a v pripade zmrzle pudy dotece az na okraj obce Holstejn.

Potok v Syckach (take Strazna)

Potucek na severozapad od Holstejna dlouhy jen asi 1,2 km. Mizi postupne minimalne ve dvou za sebou polozenych ponorech, ktere jsou v nadmorske vysce mezi 480 a 485 m. Podle soucasnych poznatku jsou ponory na vapenci, takze nelze souhlasit s nazorem o pritoku techto vod jako klasickych podzemnich vod do Bile vody (ABSOLON 1970). Vody ze Sycek maji pravdepodobne vlastni cestu vertikalniho krasoveho odvodneni a spojuji se s vetsimi toky pod nahorni planinou mezi Holstejnem a Sosuvkou, nebo dotuji podzemni vody obsazene v sedimentech Holstejnskeho udoli (mocnost okolo 50 m).

Potok u ZD Sosuvka - "Na Potucku"

Prameniste potucku je na poli pod lomem na Helisove skale nad objektem zemedelskeho druzstva. Voda napaji rybnicek u ZD a z nej ma pak odtokove koryto castecne umele upraveno do ponoru - zavrtu asi 200 m pod rybnickem. Ponor je v nadmorske vysce priblizne 520 m. Kam odtekaji vody od Sosuvky je otazka. Nejvice se nabizi smer pod uvalu Bukovinky s tim, ze by pritekaly do Bile vody nekde v oblasti aktivniho obtoku mezi Starou a Novou Amaterskou jeskyni. Podle klimatickeho cleneni CR, je severni cast Moravskeho krasu v mirne teple oblasti MT 3 (QUITT 1975). Leto je kratke, mirne az mirne chladne (pocet letnich dnu 20 - 30, tj. dnu s max. teplotou vetsi jak 25oC). Prechodna obdobi jsou normalni az dlouha a mirna, podzim je priznivejsi. Zima byva mirne chladna (prumerna teplota v lednu 3 az 4oC). Prumerne rocni srazky jsou v povodi Punkvy priblizne 710 mm a rocni vypar odpovida orientacne 440 mm. V krasove krajine se take znacne projevuje narustajici ekologicka krize. Aktivita socioekonomicke sfery intenzivne ovlivňuje rovnovahu krajiny a i pres castecny pokles zemedelskeho obhospodarovani ji dale narusuje. Zacina se vice negativne projevovat i rust cestovniho ruchu. Konkretnim negativnim prikladem je soucasna snaha zbudovat novou komunikaci do Holstejna pres Sosuvskou plosinu a krasovy vybezek V Syckach, prestoze jsou jina reseni, ktera by krasovou krajinu zasahla mnohem mene. Neuvazenym lesnim hospodarenim doslo v nekterych mistech k vysadbe nepuvodnich drevin, predevsim smrku. Smrkove monokultury zpusobuji zmenu pudniho substratu, degradaci bylinneho a keroveho patra a jsou mene odolne vuci znecisteni ovzdusi, skudcum a pusobeni vetru. Vaznym problemem v krasove krajine je znecisteni vod. Jeho reseni komplikuje nizky stupeň filtrace vod pri pruchodu vapenci a existence neznamych vodosvodnych podzemnich cest. Ochrana vod je dulezita pro zachovani prirodnich hodnot krajiny i z hlediska vyuzitelnosti vodnich zdroju. Cistota toku je nejvice ohrozena komunalnim odpadem z obci. Jsou nezbytne nutna opatreni ke zlepseni cistoty vod, ale i ke zvyseni clenitosti krajiny a jejimu citlivejsimu vyuzivani. Je take nanejvys vhodne nahradit postupne neprirozene dreviny puvodnimi druhy a pokusit se tak rekonstruovat prirozena spolecenstva. Tak by doslo ke vzrustu biodiverzity a ekologicke i esteticke hodnoty uzemi. Zajmova oblast ZO CSS 6 15 zahrnuje rozsahle uzemi severovychodni casti krasu. Lze ji rozdelit na tyto casti: Holstejnske udoli, Lipovecky zleb, Sosuvskou plosinu, krasovy vybezek s udolickem V Syckach a cast Planivske plosiny. Vyzkumne prace ZO CSS 6 15 souvisi svym rozsahem i s sirsim okolim (Ostrovskou plosinou, Bukovinkami, Hradskym a Ostrovskym zlebem), do ktereho nutne zasahuji - napr. Stara Amaterska j. a Cerny zavrt.

Sosuvska plosina


Plosina je vymezena Holstejnskym a Sloupskym udolim, silnici Sloup - krizovatka U Kastanu a severni hranici vapencu (Sloupskym zlomem). Cela rada zavrtu na teto plosine byla, je ci bude pracovisti skupiny a smeruji sem i jeskyne na nez jsme zamereni, napr. Holstejnska, Osmasedesatka, V Buci, Keprtova a pod.

Planivska plosina


Jde o plosinu vychodne od silnice Holstejn - Ostrov, mezi Lipoveckym zlebem a udolim potoka V Jedlich. Z vetsich jeskyni jsou zde znamy Nova Rasovna, Lipovecka ventarola, Planivy a zasahuje sem i jeskyne Spiralka. Dve posledne jmenovane jsou pracovisti sousedni Planivske skupiny.

Krasovy vybezek V Syckach

Oblast vybezku vapencu severozapadne od Holstejna, dana povodim potoka V Syckach na krasovem uzemi o rozmerech asi 600 x 300 m, se tahne ve smeru JV SZ. Nachazi se zde nekolik zajimavych zavrtu, skrapy a ponor potucku.

Udoli

Zajmova oblast zahrnuje Holstejnske udoli a navazujici Hradsky zleb, Lipovecky zleb, dolni casti udoli Bescaku a V Syckach a na jeji hranici lezi suche udoli od krizovatky silnic "U Kastanu" smerem na SZ a s nim souvisejici snizenina pod Sosuvkou se dvema potucky. Navazuje i uvala Bukovinky. Nejvetsi mnozstvi jeskyni ma vchody v Holstejnskem udoli, Hradskem zlebu a Lipoveckem zlebu, jsou to napriklad: jeskyne ve Stare a Nove Rasovne, Pricna, Alesova, Patronova, Pruvanova, Holstejnska (vcetne byvale j. Nezamestnanych), V Buci, Lipovecka ventarola, Podhradni ponor, Lidomorna, Osmasedesatka, Vandracka, Bila hvezda, Jednicka atd.

Případné dotazy a připomínky posílejte na e-mail: nejedly@icp-brno.cz nebo přímo na

ZO CSS 6-15 Holštejnská

Ondráčkova 229

BRNO 628 00

This page was created by Radek Paruch, 1997